Drakiáda

Drakiáda
Na drakiádu jsme se sešli v klubovně kde se jako vždy dodělávali draci na poslední chvýli. Potom jsme se vydali pod bílou horu kde už na nás čekal štramberk a závišice.
Tam jsme zahájili drakiádu oddílovými pokřiky a již tradiční hrou ovečky a vlci.
Když si děti rozproudili krev v žilách šlo se pouštět draky.

Ze začátku bylo nadšení pramalé ale po chvíli se projevila soutěživost a děti se do toho
pustili s větší vervou.
Větší verva přispěla k tomu že několik draků již chvýli letěla, ale taky se nemalou částí
podílela na spoustě úrazů které utrpěli draci když je děti s VERVOU za sebou tahaly po zemi
Takovíto draci hodně okusili trávu a bahno ale potom byli naštěstí pečlivě vyspraveni lepicí páskou takže byly zase schopny letu.
Jak se čas krátil zvyšovala se snaha:

a) Vzlétnout s drakem na co nejdelší čas.
b) Pořádně ho potahat po zemi, zlámat, a dokonce
tu byl nápad že i zapálit, draka aby se z něho
stala troska a majitelé dostali aspoň dyplom trosku.

Po závěrečném pískutí se družinky seřadily za sebou a předávaly se ceny.
Po cenách které dostali výherci si poražení mohli zajít pro bombon.
Jakmile bylo předávání cen ukončeno zařvaly se pokřiky
a děti se roscházely domů živé a zdravé.
Né tak draci.

Sysel

Příspěvek byl publikován v rubrice Kronika a jeho autorem je . Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.